#0009 O Azorských ostrovech potřetí

Nejzápadnější území Evropy leží z geologického pohledu na americké tektonické desce a je jím osada Fajã Grande na ostrově Flores. Je to ostrov mimořádně zelený, pobývá zde kolem 3 800 lidí a přibližně dvojnásobný počet krav. Očekávali jsme, že tu nalezneme klid, vodopády a výborný sýr. A nalezli jsme.

Květinový ostrov je odlehlý, což jsem zakusila hned na letišti v místní autopůjčovně. Neměli vůbec žádné BMW. Vybranému vozidlu jsem ve zdejším terénu se značným převýšením příliš nedůvěřovala a s mírným vypětím vlastních nervů zjistila, že i auta s automatickou převodovkou mohou při rozjezdu do kopce couvat.

Kvůli tomuto nově získanému poučení zůstala jedna extrémně prudká zkratka řidičsky nezdolána, protože mi to strach a pud sebezáchovy nedovolily. Jinak je ale ostrov jako jeden nádherný panoramatický okruh.

Jelikož jsem hned po přistání musela projet skrz celou pevninu, abychom se dopravili na ubytování, přivítali jsme se s Ilha das Flores mými nadšenými výkřiky, což se se mnou, pravda, děje častěji, než s normálním lidmi, nicméně po těchto silnicích bych mohla jezdit každý den.

Pobyt je ideální strávit v jednom z domků nabízených k pronájmu, které zaručují nerušené soukromí a poskytují dokonalé zázemí k odpočinku. Vybírat lze z plážových nemovitostí, kde můžete usínat za zvuků oceánu, tradičních kamenných staveb obklopených přírodou nebo můžete bydlet třeba ve vesnici, kterou opustili němečtí osadníci, kteří se za časů krize přesunuli dále na západ, až do země neomezených možností.

Z dočasného domova je nezbytně nutné vyrážet na relaxační procházky do bujných, vlhkých lesů, kde rostou endemitní vavříny, cesmíny a jalovce doplněné o nepůvodní, ale s oblibou vysazované japonské cedry, eukalypty, borovice a akácie. Stromy prorůstají mechy, lišejníky a různými druhy kapradí.

Typickým cílem výprav ve zdejší biosferické rezervaci jsou vodopády, zejména Poço da Ribeira do Ferreiro nad vesnicí Fajãzinha v centrální části západního pobřeží.

Soustava desítek až 200 metrů vysokých vodopádů napájených z okolních sopečných jezer krášlí strmé skály porostlé vegetací a ústí do klidného jezírka, čímž vytváří antidepresivní scenérii doplněnou o šumění stékající vody.

Mírně kopcovitým terénem sem vede nepříliš náročná stezka, vzhledem k proměnlivému klimatu a všudypřítomné vodě jsou ale nezbytné dobré boty, které zvládnou chůzi po mokrém kamení. Nikdo nechce čekat na záchranu na tak odlehlém místě, byť za poslechu sebevíc uklidňujícího zurčení.

Obdobně hydratační efekt má prozkoumávání pobřeží. Pohledy na mocný Severní Atlantský oceán dobře poslouží k přemítání všeho druhu. V blízkosti ostrova Flores pobřeží klesá do hloubek velmi prudce, nedaleko břehů se nachází tisíce metrů hluboké příkopy. S trochou štěstí můžete zahlédnout plejtváka či keporkaka na své migrační trase nebo duhu.

Místní vody patří k nejčistším, nejdivočejším a také nejméně dotčeným částem Atlantiku.

Dalším geologickým klenotem je přírodní památka Rocha dos Bordões, čedičové varhany na úbočí kopce. Pravidelné, šestiúhelníkové sloupce vznikly pomalým postupným chladnutím lávy a dosahují výšky 20-30 metrů. Ční nad silnicí jako varovné píšťaly, které připomínají, že stojíme na sopce.

Na ostrově Flores je obzvláště patrné vysídlení obyvatelsta, čehož jsme si všímali na celých Azorech, v minimálně zastavěné krajině nejzápadnějšího kousku země to vynikne ještě nápadněji. Nedostatek pracovních příležitostí, izolace od civilizace a těžké životní podmínky donutily v minulosti mnoho ostrovanů k emigraci.

Nové štěstí hledali zejména v severní Americe a v Brazílii. Opuštěné domovy často docela zchátraly, protože odešly celé rodiny a nezbyl nikdo, kdo by se o jejich údržbu postaral. I dnes mladí lidé odcházejí za studiem a prací na rozvinutější ostrovy, na portugalskou pevninu nebo do ciziny a už se nevracejí.

Stárnutí populace je zřejmé, je tady hodně seniorů, kteří žijí sami a po jejich smrti zůstávají domy prázdné. Případní dědici o ně nemají zájem. Údržba a oprava nemovitostí je tu nákladná, mnohé letité příbytky z kamene nejsou napojeny na moderní infrastrukturu, rekonstrukce tedy není jednoduchá ani levná, kvůli dopravě materiálu i chybějící pracovní síle. Vlhké a větrné klimatické podmínky navíc rozpadu neobydlených nemovitostí značně napomáhají. Když není nikdo, kdo by pravidelně vyvětral a provedl nezbytné opravy, stavby chátrají rychle.

Možná se situace v budoucnu změní a Azorské ostrovy získají na popularitě. U mě rozhodně populární jsou.

Neprší samozřejmě pořád. Nebo možná jen někde nad oceánem. Faktem je, že se jedná o jedno z nejdeštivějších míst v Evropě, za rok tady spadne 2 500 – 4 000 mm srážek, což je 4-6x více než je průměr v Česku a také až 5x více než v Londýně, který v našich končinách (statisticky neprávem) považujeme za deštivé město. Déšť je většinou jemný nebo mrholí a nejvíce prší od listopadu do března. Pokud sem pojedete, nepromokavé oblečení je důležité, věci na styling vlasů můžete nechat doma, účes to nezvládne.

Počasí vás naučí maximálně si užít každou slunečnou chvíli. Takže je potřeba hned skočit za volant. A pak zase počkat, až vám krávy dovolí projet. A pak už vzhůru do vnitrozemí, rovnou k jezerům!

Třpytí se v kráterech vyhaslých sopek, napájena dešťovou vodou i podzemními prameny. Cenné přírodní útvary obrostlé vřesem a jinou trávou, kterou neumím pojmenovat. Caldeira Negra, Comprida, Seca, Branca, Rasa, Funda, da Lomba, všechna jsou překrásná. 

Vodní plochy jsou obklopeny mokřady a rašeliništi, které tvoří unikátní mikroklima a zadržují další vláhu.

Krávy mají na silnicích absolutní přednost a zaslouží si ji. Díky jejich chovu jsme ochutnali vyjímečně lahodné sýry, máslo a další mléčné výrobky.

Na zdejších pastvinách se chová Holštýnský skot, plemeno Jersey, případně jejich kříženci. Azory produkují mimořádně kvalitní mléko. Čerstvých farmářských sýrů jsme snědli kila, často ho vyrábějí přímo na statku, bez pasterizace a umí i výborné zrající produkty – queijo curado.

Při vzpomínce na jejich sušenky z másla a tučné smetany se mi doposud sbíhají sliny. Od mé společnosti padlo i prohlášení o nejlepších steacích v životě. Všechno tohle a ještě mnohem více můžete zažít třeba v Aldeia da Cuada, tradiční vesnici, kterou před zchátráním po jejím opuštění zachránil portugalský manželský pár, nyní provozující ubytování a autentickou restauraci.