#0016 O českém létě pošesté

Beztak je naše země ze všech nejkrásnější. A stále tu žijí dobří lidé, jak jsem se mohla sama přesvědčit, když jsem z kapsy přihlouple vytrousila vstupenku na prohlídku hradu Křivoklát, následně zmateně pobíhala po jeho nádvoří, načež mi byla navrácena poctivým nálezcem.

Křivoklát jsem navštívila za pochmurného, deštivého letního dne, což mi nijak nevadilo, protože jsem byla ve výborné náladě díky projížďce tamější přírodou, jíž prochází silnice přesně podle mého vkusu. Plná zatáček. Navíc jsem si v jeho areálu zakoupila voňavé mandle pražené v cukru, které chutnaly jako dětství, takže mě pak už nemohlo nic rozhodit. Bohužel to bylo jediné lákavé občerstvení, ostatní nabídka se zasekla v devadesátých letech v tom negativním smyslu.

Jeden z nejstarších královských hradů vznikl už za vlády Přemyslovců ve 12. století a doposud působí starobyle a tajemně, přesně tak, jak bych od loveckého sídla schovaného v lesích někde za Prahou očekávala. Výprava do období rané i pozdní gotiky se mi líbila, kromě výhledů přes cimbuří mě fascinoval svazek obřích kovových klíčů, který průvodkyně po celou dobu 100 minut trvající exkurze do minulosti nosila.

Lovecké a reprezentační sídlo patřilo nejprve přímo české koruně, nikoli konkrétnímu rodu. Po nástupu Habsburků na trůn se Křivoklát začlenil do jejich rozsáhlého majetku a postupně ztrácel svůj význam. Od rakouské státní správy jej roku 1733 koupil Karel Egon z Fürstenberku. Fürstenberkové ho spravovali až do roku 1929, kdy hrad prodali československému státu. O nemovitost se starali více než dvě staletí, opravili ho po několika ničivých požárech a vybudovali slavnou knihovnu s více než 50 000 svazky.

Další na programu byl Český kras a jeho Koněpruské jeskyně, v jejichž bezprostřední blízkosti stále fungují vápencové lomy, na které je zajímavá podívaná. Původně jsem plánovala delší procházku po místních vyhlídkových spotech, počasí se však nestihlo umoudřit, přeháňky byly chvílemi až příliš vydatné, takže jsem se uchýlila do návštěvnického centra, které tu od mé poslední výpravy vystavěli a pak už rovnou do podzemí.

V koněpruském ložisku se těží vápenec z období starších prvohor – devonu. Ten vznikl přibližně před 410 miliony lety, kdy se v této oblasti nacházelo mělké moře s korálovými útesy. Jeho vrstva je místy silná až 300 m a obsahuje velké množství zkamenělin obyvatel dávného podvodního ráje.

Vyrazili jsme také na lednický zámek. Tam jsem byla mnohokrát, vzhledem k popularitě místa sem ale obvykle jezdívám mimo hlavní sezonu, projít si park nebo skleník, když jsou venkovní podmínky pro trochu skleníkového efektu žádoucí. Tentokrát jsme zakoupili vstupné na soukromé apartmány v prvním patře, neboť reprezentační sály v přízemí jsem již viděla opakovaně.

Lednické panství patřilo rodu Lichtenštejnů téměř 700 let, až do konfiskace v roce 1945. Nynější podoba zámku je přestavbou ve stylu anglické novogotiky z let 1846–1858. Zdejší rozsáhlý, dobře udržovaný park je příjemnou kulisou pro procházky s krásnými výhledy.

Vzpomínám si na svůj úplně první výlet na toto místo na nižším stupni základní školy. V paměti mi utkvěla zejména plavba na lodičkách po kanálech a meandrech Staré Dyje a hlavně to, že jsme z lodiček bez povolení dozoru vyskočili za osvěžením a já ve vodě objevila mušle. Dostali jsme celkem vynadáno, ale měla jsem ty mušle! Byla jsem z toho tenkrát velmi překvapená a nadšená, protože jsem si do té doby myslela, že obývají výhradně moře. Později jsem si dohledala že na našem území skutečně různí mlži v lasturách žijí, invazivní i původní druhy, například škeble říční, škeble rybničná, velevrub malířský, velevrub nadmutý, slávička mnohotvárná, škeblice asijská nebo okružanka říční.

Prošli jsme se k Minaretu navrženém architektem Josefem Hardtmuthem se třemi vyhlídkovými ochozy, nejvýraznějšímu prvku zámeckého parku, odkud nejlépe vynikne práce s okolní krajinou.

Následující den jsem se rozhodla využít skutečnosti, že mám u sebe společnost neprotáčející panenky nad mým přáním zavítat do další jeskyně a vypravili jsme se na Výpustek. Měli jsme štěstí, že tu zrovna probíhaly speciální prohlídky s hereckým představením, což pro mě bylo příjemné zpestření, neboť jsem tu již několikrát absolvovala všechny typy standardních tras včetně zážitkové, kdy jsem mohla nasadit helmu s čelovkou a po kolenou se plížit do neznáma.

Herci nás seznámili s historií Výpustku od jeho objevu po využití podzemního systému chodeb až do současnosti. Za 2. světové války tu bývala továrna na letecké motory a v 60. letech se tu zřídilo tajné vojenské velitelství, jehož vybavení je tu stále k vidění. V zázemí vstupní budovy je také umístěna pěkná expozice Jeskyně a lidé.