#0017 O českém létě posedmé (a zatím naposledy)

Městečko Blansko nedaleko Brna patří mezi mé časté zastávky při cestách do Moravského krasu. Je to dobrý výchozí bod nebo místo, kde je možné se kvalitně občerstvit. Mám tu hned dva prověřené podniky – prvním z nich je BiBistro a druhým Bistro Okruh, v obou jsme pokaždé byli velmi spokojeni.

Mou náklonnost si získalo i Muzeum Blanenska, sídlící v krásně udržovaném zámku, který kdysi patříval rodu Salm-Reifferscheidtů, stejně jako Rájec nad Svitavou (o kterém jsem psala ve 2. díle tohoto letního seriálu) nebo rozsáhlé lesy, hutě a železárny v okolí. Je tu k vidění pestrá nabídka stálých i dočasných výstav, slavná blanenská umělecká litina nebo velmi zdařilá pravěká archologická expozice. Děti byly nadšené ze speciální čarodějnické prohlídkové trasy na motivy série o Harry Potterovi.

Při příležitosti rodinné návštěvy jsem se znovu zastavila v Třebíči, kde jsme se byli podívat na zdejší planetárium. Přestože tu tato instituce funguje dlouhé desítky let, doposud jsem tu nikdy nebyla, takže jsme to napravili a bylo to skvělé. Komorní atmosféra malé hvězdárny nás potěšila projekcí o sondě Rosetta, kterou jsme sledovali na unikátní nafukovací projekční kopuli.

Po návratu z rodného kraje jsme se vypravili do mých oblíbených Valtic. Mám tu osvědčený vycházkový okruh, který začíná u kolonády na Reistně a pak vede kolem vinic a slunečnicových polí přes hranici do Rakouska na odpočinková místa s vyhlídkami.

Kolonáda je klasicistní památník ve stylu římských triumfálních oblouků postavený v letech 1810–1817 na objednávku knížete Jana I. Josefa z Lichtenštejna. Je odsud překrásný panoramatický výhled na Lednicko-valtický areál.

I ve Valticích mám dvojici příjemných podniků, kde pravidelně vykonávám občerstvovací pauzu. Jsou jimi Zahrada Café a Hostina, kde připravují výbornou kávu a lahodné sladkosti.

Valtice se mohou pochlubit také nádherným barokním zámkem, který mi připadá výrazně méně zatížený masovým turismem, než sousední Lednice. Nabízí dva základní okruhy i speciální prohlídky v časech různých svátků nebo konání výstav. Byl v majetku rodu Lichtenštejnů po více než 500 let, až do vyvlastnění v roce 1945.

Velkolepé reprezentativní sídlo je perfektní ukázkou vrcholného baroka s rokokovými i klasicistními interiéry. V rámci hlavní prohlídkové trasy jsme si prohlédli komnaty lichtenštejnských knížat, druhá část nám dovolila nahlédnout do knížecího bytu Františka I., posledního obyvatele zámku.

Abychom si odpočinuli od spalujícího horka, popojeli jsme do blízkého Mikulova, kde jsme zalezli pod zem do jeskyně Na Turoldu, nacházející se v přírodní rezervaci při severním okraji města. Na místě se v minulosti těžil kvalitní vápenec, který posloužil například jako stavební materiál zámeckých hradeb nebo k výrobě vápna, potřebného pro rafinaci cukru.

Mikulovská vápenka byla na konci 19. století v podstatě jediným zdejším průmyslovým podnikem. Těžba pohltila dobrou třetinu kopce a část jeskynního systému, který tvoří složitou soustavu chodeb a síní o sedmi patrech. Jedná se o jedinou veřejnosti zpřístupněnou jeskyni v druhohorních vápencích v Česku.

Projít si je možné jen malou část o délce 280 m, místo klasických krápníků tu stěny krášlí takzvaná turoldská výzdoba, která připomíná korálové útesy nebo brukvovitou zeleninu. Navíc musím vyzdvihnout, že tu vždycky máme štěstí na osobité mladé průvodce, kteří se sestup do podzemní nebojí ozvláštnit svérázným, vtipným výkladem.

A protože jeskyní není nikdy dost, nedlouho poté jsme se vrátili do Moravského krasu, abychom sestoupili do těch Sloupsko-šošůvských. Tady určitě doporučuji zvolit dlouhou variantu trasy, se svými 1760 m prohlídky jde o nejdelší zpřístupněný jeskynní systém u nás. Překrásná výzdoba, můstky přes propasti nebo vynikající akustika se postarají o celých 110 minut zábavy.

Pro vyvážení poměru přírodních a kulturních zajímavostí jsem cílem našeho dalšího výletu zvolila zámek Lysice. Ten jsme objevili už minulé léto, kdy však jeho část ještě pokrývalo lešení – nyní jsme si jej mohli prohlédnout v plné kráse. Kromě výstavního barokního sídla Lysice lákají na ojedinělou zahradu s krytou kolonádou, která sem houfně přitahuje milovníky neobvyklé zahradní architektury.

Bezděčně jsem zachlechla rozhovor páru, který se zmiňoval o tom, že se letos přijeli podívat už potřetí. Nedivím se, akorát mám podobně jako v případě lednického zámku výtku k maximálnímu počtu prodaných vstupů na jednotlivé prohlídky, opět mi přijde, že přesahuje kapacitu velikosti mnohých pokojů a v konečném důsledku snižuje kvalitu zážitku.

Na místě dnešního zámku původně stávala vodní tvrz pánů z Kunštátu, v průběhu staletí se vlastnictví panství často měnilo. Nynější podobu stavba získala během držení rodem Dubských, kterým byla zabavena na základě Benešových dekretů – poslední majitel Albrecht hrabě Dubský z Třebomyslic se hlásil k německé národnosti, tudíž mu byly Lysice konfiskovány bez náhrady.

Závěr srpna patřil výletu za pamětihodností dosud nenavštívenou – bučovickému zámku. Nebyl to můj první pokus se sem podívat, několik týdnů před uskutečněním této události dopadla má totožná výprava neslavně. Pár kilometrů před cílem jsem si při průjezdu stavbou fatálně prorazila zadní pneumatiku. Opatrně jsem se dopotácela do nejbližšího servisu a s provizorní opravou nadobro odepsané pneumatiky se potupně odebrala zpět do Brna. Na Bučovice jsem ale nezanevřela, to by byla velká škoda.

Zámek Bučovice je nečekaným skvostem ukrytým v městečku, o kterém jsem donedávna nic netušila. Sídlo ve stylu italské renesance s prostorným arkádovým nádvořím a obří kašnou by tu čekal málokdo.

Nechal jej postavit Jan Šembera Černohorský z Boskovic, jeden z nejbohatších moravských šlechticů své doby. Sňatkem s jeho dcerou Kateřinou zámek získal Maxmilián z Lichtenštejna, mladší bratr Karla I., zakladatele valticko-lednické větve rodu. Za Lichtenštejnů Bučovice sloužily primárně jako úřední a účetní centrum. Po roce 1945 byla budova spolu s jejich ostatním majetkem v Československu zestátněna na základě Benešových dekretů.

Sladkou odměnu jsme si dopřáli v Black Bakery. Už teď se těším na další cestování po naší domovině.