#0003 O Londýně potřetí

Brixton se má rád a já mám docela ráda Brixton. Dokonce se stalo, že jsme si tu oblíbili pouliční stánek s kávou v kvalitě, na jakou jsme zvyklí. A to už něco znamená.

Dnes jsem ale chtěla napsat o jiné části Londýna, o oblasti kolem meandrující Temže, kde jsme se nejprve zastavili v budově anglického národního baletu. Prošli jsme se skrz Trinity Buoy Wharf, někdejším lodním a navigační přístavem. Bývaly tu dílny pro údržbu majáků a nachází se tady také jediný maják ve městě, který sloužil jako výcvikové zařízení pro jejich správce. Na výzkumu osvětlení majáků zde pracoval i britský fyzik Michael Faraday, který je připomenut malou expozicí. V současnosti je místo využíváno hlavně jako kulturní prostor, najdete tu řadu přepravních kontejnerů upravených na ateliéry.

V čase naší návštěvy tu téměř nikdo nebyl, díky čemuž jsme zažili zase úplně jiný Londýn. Vyprázdnění města pravděpodobně souviselo s probíhajícím maratonem, který odlákal davy do Canary Wharf, bývalých doků, kde se nyní nachází novodobé finanční centrum.

V otázce jídla jsme byli ten den poněkud nerozhodní, dlouho jsme si nemohli vybrat, na co máme vlastně chuť. Fancy podniky v Canary Wharf nás nedokázaly nalákat, ve stavu rozhodovací paralýzy jsme prošli i street food sekcí Greenwich Marketu. Přesvědčila nás až nabídka náhodné starobylé anglické hospůdky Spanish Galleon.

Objednali jsme si Sunday roast, tradiční nedělní pokrm a vegetariánský Wellington. Sunday roast se obvykle skládá z hovězí pečeně se silnou šťávou z výpeku (gravy), pečených brambor a zeleniny a podává se s Yorkshirským pudinkem, slaným pečivem z mouky, vajec a mléka. Můj bezmasý chod obsahoval závin s náplní z dýně a špenátu. Moc jsme si na tom pochutnali.

Zastavili jsme se i v greenwichských muzeích, kde mě nejvíce zaujala výstava fotografií pořádaná Královskou observatoří, překrásné spojení umění, astronomie a technologických inovací. Některé prezentované snímky vytvořili autoři v dětském věku, je úžasné, co je s pomocí soudobé techniky možné zachytit.

Od samotné observatoře je pěkný výhled, kde vynikne zdejší výšková zástavba. V Londýně aktuálně stojí 124 budov dosahujících hranice alespoň 100 metrů a desítky dalších jsou ve výstavbě nebo v procesu plánování. To je zdaleka nejvíc v Evropě, pokud nepočítáme Moskvu a Instanbul. A ty já nepočítám. Upřímně si myslím, že to městu sluší.

Greenwichská observatoř je místem, kde na vás dýchne historie vědy. Prochází zde nultý poledník, od kterého měříme časová pásma a souřadnice GPS po celém světě.

Ještě je důležité, že si tu můžete pohladit meteorit Gibeon, převážně železný fragment z jádra asteroidu. Vskutku vzácný mimozemský zážitek.

Odtud jsme se vypravili ještě směrem k O2 aréně na metro.

Londýn je pro mě městem, do kterého se chci vracet, přestože kvůli Brexitu a novým vízovým povinnostem je cesta méně příjemná. Více než 8 milionů obyvatel a stovky čtvrtí poskytnou zábavu na mnoho pobytů. Věděli jste, že na jeho území roste také přes 8 milionů stromů a je tedy považován za městský les?

A pak jsou tu londýnská muzea. Je to doslova muzejní metropole a Britové jsou skvělí muzejníci. Naprosto souhlasím s konceptem, že státní muzea mají být zdarma, vědění má být dostupné pro každého. Rosettská deska, kostry dinosaurů, simulátor zemětřesení. Picasso. Van Goghovy Slunečnice. Victoria and Albert Museum, největší muzeum dekorativního umění na světě – móda, šperky, sochy, design, fotografie. Všechno.

My jsme si tentokrát vybrali Science Museum v South Kensingtonu, které má ve sbírce přes 300 000 technických a věděckých předmětů. Vystavuje mnoho unikátních originálů, první parní stroj Jamese Watta nebo model DNA od Watsona a Cricka, výzkumníků, kteří jako první popsali její strukturu.

Mně se moc líbila vesmírná expozice s velitelským modulem Apolla 10, skafandry a osobní vybavení astronautů NASA i ze sovětských misí.

K vidění jsou tu vizualizace planet nebo velkoformátové projekce z výprav Voyageru, Mars Roveru a Cassini, záznamy od ESA.

Našli jsme tu i prastaré automobily, třeba Benz Patent-Motorwagen z roku 1886, považovaný za vůbec první osobní vůz poháněný spalovacím motorem. Za zmínku určitě stojí model britského ThrustSSC, auta, které překonalo rychlost zvuku (1228 km/h).

Experimentální stroje, raketová auta, původní Land Rover z 50. let nebo mé oblíbené BMW Isetta, nejroztomilejší z miniaut, do kterého se vstupuje přední stěnou, která se celá odklápěla i s volantem.

Nesmím vynechat ještě superpočítač CRAY-1 obestavěný modulárními „sedátky“, které sloužily jako přístup k napájecím modulům, nikoli k sezení. CRAY-1 byl chlazený freonem, bez něj by se obvody přehřály během pár sekund. První kus byl nainstalován v Los Alamos National Laboratory, kde se využíval pro jaderné simulace.

Dalším technickým zázrakem, který jsem tady spatřila, byly legendární atomové hodiny, známé z různých definic a experimentů, umožňující velmi přesné měření času – do této chvíle pro mě byly spíše takovou abstraktní záležitostí a nebylo mi úplně jasné, jak přesně fungují. Tyto hodiny k měření času využívají rezonanci atomů, počítají frekvence, při kterých atomy vyzařují nebo absorbují energii. Frekvence je natolik stálá, že podle ní byla koncem 60. let definována sekunda. V hodinách se používají nejčastěji atomy cesia, rubidia nebo vodíku, v těch nejmodernějších pak stroncium nebo ytterbium. I staré modely jsou tak přesné, že se zpozdí o 1 sekundu za 30 milionů let.

Royal Borough of Kensington and Chelsea je pohledná, prestižní část města. Jsou tu luxusní domy, ambasády a diplomatické rezidence, honosné historické vily a obchody s oblečením, které nemá cenovky, protože jejich cílové skupině nezáleží na tom, kolik za nové šaty zaplatí. V Kensingtonském paláci se narodila královna Viktorie, bydlela princezna Diana a později i princ William s Kate. Je symbolem londýnské elegance.

Ulice jsou vyzdobené britskou vlajkou, také známou jako Union Jack nebo Union Flag. Při takovém množství plápolání jsem se nemohla ubránit mnoha pohledům na ni a zaskočilo mě, že přestože se jedná o jeden z nejznámějších a nejrozpoznatelnějších symbolů, nikdy dříve jsem si neuvědomila, že ve skutečnosti není symetrická. A byla jsem zase o něco chytřejší.