Den v cizí lokalitě je dobré začít návštěvou místního podniku, ideálně s výhledem na ulici vhodném k pozorování ruchu města. V Řecku možná ráno začíná jindy.
klid v kavárně, klid na ulici
Co je pro mě ale ještě důležitější – šálek pitelné kávy. Ne vždy je to reálné. Jsou města, kde je neskutečně obtížné narazit jen tak naslepo na přijatelný ranní nápoj. Nepotřebuji nutně perfektní, opravdu stačí přijatelný. Rozumím, že preference ohledně kávy mohou být rozmanité a je to tak naprosto v pořádku, ale jsou místa (ehm ehm Rakousko a Lichtenštejnsko), kde kávou nazývají i přepálenou hrůzu, která vypadá a chutná jako voda z popelníku a také místa, kde po vás budou chtít 10 euro za instantní 3v1 (třeba Azory nebo Řecko).
Abych minimalizovala své utrpení, zvykla jsem si v neznámu používat aplikaci European Coffee Trip. Mnohokrát mě zachránila. Kofein byl zdárně doplněn a můžeme se posunout.
F*ck it & This kitchen is for dancing!
A kam jinam než na kopec. Tenhle se jmenuje Lykavittos a se svými 277 metry nad mořem je nejvyšším bodem v centrálních Athénách. Jeho vrcholu je možné dosáhnout vícero způsoby, my jsme se vypravili po stezkách okolo bohužel již léta uzavřeného amfiteátru, kde svého času vystoupili i Ray Charles nebo Edith Piaf.
cesta na Lykavittos, kaplička sv. Jiří
Nahoře u kostelíku je vhodné zaslouženě vydechnout a pokochat se luxusním výhledem.
Cestu je možné si zkrátit pozemní lanovkou, což jsme osobně nevyužili, ale může to být skvělé, pokud se sem chcete podívat při příležitosti západu slunce. Svah jsme slezli dolů směrem k Panathénajskému stadionu, na kterém mě zaujalo, že je celý z bílého mramoru. Je výchozím bodem pro předávání olympijského ohně, který odsud putuje do hostitelského města. V roce 1896 se právě zde konaly první moderní olympijské hry.
Mramor, kam se podíváš.
jogurt a jogurt
Za odměnu jsem si pak dopřála další porci tzatziki a ještě jogurt s medem a vlašskými ořechy. Jogurtu na různé způsoby a řeckého salátu jsem v průběhu našeho pobytu snědla hodně. Troufnu si říci, že obdobný salát v domácích podmínkách dokážeme připravit dokonce lepší, než ve zdejších tavernách, máme ho totiž vyladěný na míru našim chutím a dokážeme na něj sehnat suroviny v bezvadné kvalitě. Na jogurtových variacích se musí ještě zapracovat. Když vidím tyto snímky, přesně si vybavuji, jak dokonale chutnaly.
Poté, co jsem snědla všechen jogurt, který se do mě vešel, šli jsme se podívat do čtvrti Psyrri. Údajně to v minulosti bývala drsná oblast, teď tu vládnou barvy, streetart a uvolněná atmosféra.
Obchůdky, bary, grafitti, chátrání. Místy trochu punk.
Je na co se dívat a večer to tu ožívá. V nočním Psyrri všechna hudba splývá do Zorba The Greek. Je všude. A vlastně už se tomu ani nedivíte.
Je to tak!
Co jsem ještě chtěla spatřit v nočních hodinách, bylo kulturní centrum Technopolis ve čtvrti Gazi. Nachází se v areálu bývalých plynáren, jejichž zástavba a některé vybavení zůstaly zachovány. Místo má autentickou industriální atmosféru, trochu jako naše Vítkovice.
architektura Technopolis
Ocenila jsem práci s nasvícením, to je něco, co Athéňané celkově umí. Rozzářené antické objekty i pomníky průmyslové revoluce poskytují vítané vizuální rozptýlení, když přirozené světlo pohasne.
svítící plynojemy
Technopolis je dějištěm mnoha společenských akcí, pořádají se tu koncerty, trhy, festivaly, výstavy, workshopy. V době naší návštěvy tu zrovna probíhala degustace vína.
Plynárna zde byla v provozu v letech 1857-1984, k vidění je interaktivní expozice o historii vývoje výroby svítiplynu z uhlí, originální stroje, kotle, kompresory nebo řícící panely.
Středomořské kuchyně jsou považovány za zdravé, hojnost zeleniny, olivový olej, luštěniny, jogurt a aromatické bylinky jsou v souladu se současnými výživovými doporučeními. Ve zdejších receptech nalézám spoustu inspirace. Ráda nakupuji řecké potraviny, díky podnikavým lidem jsou u nás dobře dostupné, několikrát jsem si také udělala radost bedýnkou čerstvé zeleniny a ovoce z Kréty.
esence chutí Řecka
Pěstování oliv tu má tisíciletou tradici. Tak jako mnoho z nás, kteří jsme se nenarodili v zemích, kde toto výjimečné ovoce roste, jsem se i já musela k olivám projíst. V dětství jsem se s nimi jistě nesetkala, nevzpomínám si ani, že by byly běžnou součástí sortimentu v obchodech, jako je tomu nyní. Však jsem také vyrostla na tradiční české kuchyni, kde vládne olivová nouze.
Poprvé jsem tuto pochoutku vyzkoušela na jedné tuniské pláži, kde jsem se seznámila s místním děvčetem a chlapcem, sourozenci, jejichž jména jsem už dávno zapomněla, ale neobvyklá chuť malého vrásčitého černého plodu se mi zaryla do paměti, navzdory přidružené konzumaci zakázané skandinávské vodky, která tehdy rovněž proběhla. Později jsem propadla chuti kvalitního panenského oleje díky zakoupení testovacího balení výrobků ze sicilské farmy Frantoi Cutrera a kráse olivového dřeva objevené na španělské Mallorce.
Dočetla jsem se, že řecká půda produkuje více než 100 odrůd, kromě proslulých Kalamata, které se nejlépe hodí k přímému pojídání, k těm nejvýznamnějším patří Koroneiki, odrůda, která se téměř výhradně používá na výrobu extra panenského oleje, Chalkidiki ze stejnojmenného poloostrova – velké, světlezelené plody s pevnou strukturou vhodné k plnění, přirozeně fermentované olivy Throuba, které se často suší přímo na stromech na ostrovech Naxos a Thassos, se sladkou, výraznou chutí a měkčí texturou nebo tradiční krétská odrůda Tsounati, ze které se lisuje jemný olej s ovocnými tóny.
Kromě toho, že jsou tyto plody a olej velmi žádoucím suvenýrem z olivodárných zemí, je mým oblíbeným zdrojem český e-shop olivum.cz, kde mají skvělý výběr. Právě teď odtud používám řecký extra panenský olivový olej Petrousa, vyrobený z odrůd Megaron a Chalkidiki.
Řecko je země s bohatou historií, příjemně slunným jižanským klimatem a pozoruhodnou přírodou. Díky členitému pobřeží nabízí nespočet pláží, patří k němu více než 6 000 ostrovů. Na základě své vesměs pozitivní zkušenosti zařazuji Řecko na seznam destinací, kam je vhodné se uchýlit, když doma zavládne ponuré období, tedy od podzimu do jara. Věřím, že se sem jednou vrátím, třeba objevovat olivové háje nebo prozkoumat některý z mnoha ostrovů.
Lákavé mi připadají zejména kláštery na skalách Meteora, Santorini s vesnicemi v národních barvách, starověké Delfy pod horou Parnas, středověký Rhodos, který se zdá báječnou kombinací historie, přírody a pláží, samozřejmě Kréta, centrum mínojské civilizace, tyrkysový ostrov Zakynthos, pohoří Pindos známé jako zelené srdce Řecka nebo to snad bude Mykonos, ostrov nočního života? Ανυπομονώ να σε ξαναδώ, Ελλάδα!