Jakožto dítě z Vysočiny, kde může být chladno a nevlídno klidně 8 měsíců v roce, se na léto nesmírně těším. V období lákajícím k výletům po naší krásné zemi obvykle omezím cesty do zahraničí na minimum a celkem spontálně vyrážím do okolí, na místa známá i neznámá, autem či alespoň pěšky o pár rohů dál, když není času nazbyt. Tedy pokud zrovna není vedro k padnutí nebo se na obzoru neformuje supercela.
České léto, to jsou výpravy do přírody, náhodné vyjížďky, prohlídky hradů a zámků s obřími papučemi na nohou, procházky v chladivých jeskyních, sladkosti snědené na zahrádkách vesnických kaváren a samozřejmě kynuté ovocné knedlíky. Léto je sbírání hříbků a opravdových borůvek, co barví jazyky.
v cukrárně, v parku a zátiší s knedlíky
léto z okna vily Löw-Beer, buchty s tvarohem k snídani
K řešení otázky, kam tentokrát vyrazím, pokud ještě nemám konkrétní plán, ráda využívám aplikaci Fotky, která umožňuje zobrazení mapy navštívených míst. Sleduji, kde jsou prázdná místa a podle toho vymyslím trasu. Může se tak stát, že se nečekaně ocitnu třeba v Tišnově.
malby u kostela v Tišnově
V obci Předklášteří, ležící asi 25 km severozápadně od Brna, je možné navštívit areál kláštera Porta Coeli, „Bránu nebes“. Je to jediný ženský cisterciácký klášter v České republice. Jeho historie se začala odvíjet roku 1233 a až do dnešních časů se tu uchovaly typické gotické prvky.
portál bohatě zdobený figurálními motivy, areál Porta Coeli
detail lipové aleje, klášterní pivovar
Na klášter navazuje oblíbený pivovar s restaurací, kde jsme ochutnali poctivou českou kuchyni. Navštívili jsme také zdejší Podhorácké muzeum, kde jsme se dozvěděli detaily o životě v církevním řádu, prohlédli si malé výstavy skla a nerostů, pro děti je tu hezky zpracovaná expozice o jídle.
interiér pivovarské restaurace
kostel Nanebevzetí Panny Marie, sklo v Podhoráckém muzeu
hybrid lva, psa a tuleně, bramborové lokše s mákem a povidly, domácí kuchyně
Okresní silnice v katastrofálním stavu nás zavedly také do Třebíče, městě proslaveném zejména mým narozením. Za povšimnutí stojí i trojice UNESCO památek.
pohled na Třebíč z Masarykovy vyhlídky
kavárna Obývák na Karlově náměstí, občerstvující nápoje s matchou, důkladná rekonstrukce obydlí
Prošli jsme si židovskou čtvrť, která je vyjímečná svou zachovalostí. Komplex více než 120 domů s původní strukturou zástavby je jedinou židovskou památkou mimo Izrael zapsanou na Seznam světového dědictví. Šli jsme i na komentovanou prohlídku synagogy, kde jsme se příjemně ochladili po proplétání se sluncem rozpálenými úzkými uličkami, průchody a dvorky. Kromě působivé výmalby hebrejských textů se mi líbila možnost nahlédnout do židovské domácnosti, kde jsme viděli dobový nábytek a vybavení a dozvěděli se o tradicích a zvycích těžce zkoušeného národa.
Zadní synagoga
zařízení obchodu a kuchyně
váleček na macesy, košer jídelna
sortiment prodejny
Další zastávkou byla románsko-gotická bazilika sv. Prokopa ze 13. století a sladkou tečku jsme si dopřáli v nedaleké kavárně Za pecí.
Porta Paradisi – „Brána ráje“
refresh Za pecí
Dalším vydařeným zážitkem byla exkurze Farm to Bar v jihomoravské čokoládovně Herůfek. Již jsem tady byla na programu Bean to Bar a můj dojem byl natolik pozitivní, že jsem se ráda vrátila. Na okraji vsi Čejč stojí dům, v jehož sklepě se vyrábí lahodné tabulky, pralinky a další produkty s využitím kakaových bobů. Kdo by nechtěl mít doma továrnu na čokoládu? To je sen. Sen manželského páru, který se pustil do výroby sladké dokonalosti od základu a metodou pokusů a omylů vybudoval prosperující firmu, jejíž nabídka potěší snad každého.
Povídání o pěstování a celém procesu zpracování exotické plodiny bylo hojně proloženo ochutnáváním vynikajících sladkostí, poté jsme si nasadily slušivé čepice a podívaly se na stroje, které tekutou čokoládu neúnavně celé dny promíchávají.
Již se stalo tradicí, že po cestách v tomto kraji musí proběhnout výstup na rozhlednu na Kobylím vrchu. Nenáročná procházka po bezbariérové spirále je odměněna pohledem na estetické řádky vinohradů, nedalekou Pálavu a Bílé Karpaty.
čokoládová degustace, miniaturní hroznové víno, zahrada Sonnentor
Povinná je pro nás také zastávka v Čejkovicích, sídle Sonnentoru, kde pravidelně doplňujeme zásoby bylin a koření, tentokrát jsme poseděly u ledového čaje a svěžích, letních dezertů. Je to tak, sladkého zvládneme spořádat hodně.
Kobylí vrch, krajina vinohradů
zlátnoucí obilí, nezbytný dezert
Premiérou pro mě byla návštěva vinařské obce Vrbice. Při procházce kolem malebných vinných sklípků jsem si vyslechla historky z jejich dávných návštev mého doprovodu. S radostí jsme také přijaly pozvání dovnitř, zdejší majitelé byli velice milí a ochotně nám povyprávěli o výrobě místního moku, včetně malé ochutnávky pro neřidiče.
Sklepy tu začaly vznikat na přelomu 18. a 19. století, na okolních vinicích se daří odrůdám Neuburg, Müller‑Thurgau, Veltlín, Sauvignon, Tramín, Frankovka nebo Zweigelt.
Ačkoli alkohol popíjím jen vzácně, lidová architekura spojená s touto tradicí mě okouzlila a ráda bych se podívala i na další místa spjatá s lokálním vinařstvím.
vinné sklepy Vrbice
Lehké občerstvení a odpočinek od intenzivních slunečních paprsků jsme si dopřály v kavárně Dvorek v nedalekých Bořeticích. Sympatický podnik nabízí malá jídla, snídaně po celý den a dezerty, vše v příjemné kvalitě.
Na závěr musím zmínit ještě u mně velmi oblíbený Archeopark Pavlov. Navštívila jsem jej již pětkrát a pokaždé, když projíždím kolem, se alespoň na malou chvilku zastavím, abych se prošla po jeho areálu a užila si výhled na vodní nádrž Nové Mlýny a zříceninu Děvičky.
Archeopark Pavlov