První jeskyní, kterou jsem letošní léto navštívila, byla Balcarka. Rozhodně patří mezi moje nejoblíbenější. Co se mým hlavním sídlem stalo město Brno, do oblasti Moravského krasu jezdím ještě častěji, než kdy dříve. Dokonce bych řekla, že těsná blízkost Moravského krasu je jednou z hlavních výhod života v Brně.
Dobře si vzpomínám na prvotní kontakt s tímto kusem země, bylo to při příležitosti školního výletu v první třídě základní školy. Hodně mě to ovlivnilo a výpravy do nejrůznějších jeskyní jsou od té doby neodmyslitelnou součástí mého volného času. V průběhu let jsem si opakovaně prohlédla všechny naše přístupné jeskyně a rovněž na cestách jejich průzkum s radostí uvítám. Ať už se jedná o šnorchlování v krasových závrtech v Mexiku nebo sestup do díry v bývalém vápencovém dole Na Turoldu v Mikulově, netřeba mě přemlouvat.
Jít do jeskyně je pro mě něco jako ocitnout se na jiné planetě. Baví mě proplétat se systémy podzemních tunelů, podivovat se nad geologickými zvláštnostmi a pak si zase na povrchu představovat, co všechno mám přímo pod nohama.
Balcarka je krásná, najdete tu bohatou krápníkovou výzdobu, která díky příměsím ve vápenci přechází od bílé přes oranžovou a červenou až ke karamelově hnědé.
vstup do jeskyně Balcarka
útroby jeskyně
krasová výzdoba
Procházka po jeskyni mi kromě dobrodružného a estetického zážitku přináší dobrý pocit, že jsem udělala něco pro své zdraví. Vysoká vzdušná vlhkost a minimum prachu a alergenů nechají odpočinout mé městským životem namáhané plíce. Speleoterapeutický efekt doplněný o chvilkový pobyt v absolutní tmě na mě působí vyloženě antidepresivně.
okolí Balcarky
V Moravském krasu jsou také pěkné lesy. Na houby jsme vyrazili kvůli malému množství srážek za celé léto pouze jednou, a to ještě na Vysočině, ale pohyb v zářivě zeleném prostředí mi to vynahradil. I když více houbové omáčky bych si dala, to popírat nebudu.
v lesích Moravského krasu
Doma v kuchyni jsme se proto soustředili na jiné sezónní plody , jako jsou rajčata, okurky a další čerstvá zelenina, takže jsem tolik nestrádala.
špagety s cherry rajčátky a burratou, letní okurková polévka
zeleninový salát, těstoviny s červenou řepou a fetou
První zámek, na který jsem se v létě rozhodla vypravit, byl Rájec nad Svitavou. Z Brna je to sem kousek a já se ráda projíždím okolní krajinou, takže toto místo dobře znám. Rájecký zámek si postavil rod Salmů, kterým zdejší panství patřilo od roku 1763, dokud jim nebylo zabaveno na základě Benešových dekretů.
zámek Rájec nad Svitavou
Potomci původních majitelů panství podstoupili vleklý spor o jeho navrácení. Argumentovali zejména tím, že Hugo Mikuláš Salm-Reifferscheidt-Raitz, kterému byl zámek a související majetek zabaven, byl značným nátlakem nucen přijmout německé občanství ze strany nacistického Německa a nakonec se podvolil, aby ochránil zájmy rodiny a zaměstnanců. Nárok byl Salmům zamítnut a zámek je doposud ve vlastnictví státu.
Zajímavý vhled do situace přináší pořad České televize Modrá krev (epizoda Salmové), kde vystupuje mimo jiné někdejší starohraběnka Marie Alžběta Salm-Reifferscheidt-Raitz. Sympatická paní vedla vskutku pozoruhodný život. Na rájeckém zámku se narodila a vyrůstala, v totalitním státě, který její rodinu (tak jako mnoho jiných) tvrdě omezoval, se živila jako řidička dodávky a rozvážela po Brně rohlíky. V roce 1957 se svým manželem utekla přes Bělehrad do Rakouska.
Zámek nechal vybudovat starohrabě Antonín Karel Salm-Reifferscheidt, zakladatel moravské větve rodu. Stavba ve slohu rokokového klasicismu trvala pouhých 6 let.
interiéry rájeckého zámku
knihovna se zednářskými dekoracemi
K zámku náleží také vcelu rozsálý park. S rostoucí vzdáleností od hlavní budovy se jeho údržba poněkud zhoršuje. Je tu dokonce chátrající letní kino.
zeleň v zámeckém parku
letní kino v areálu zámku Rájec nad Svitavou
Novým objevem jsou pro mě Dolní Kounice. V městečku ležícím asi půl hodiny jízdy jihozápadně od Brna jsme si prošli goticko-renesanční areál hradu a zámku, který je aktuálně ve vlastnictví soukromé společnosti. Majitelé jeho obnovu financují vlastními prostředky a z výnosů z prohlídek a pořádaných akcí. Prohlídková trasa byla zábavná a výborně vedená – ačkoli vybavení je zde minimum, je radost, když vás s architekturou a historií místa seznamuje někdo nadaný a dobře informovaný, což určitě není pravidlem.
výhled na Dolní Kounice
Detaily, které mě zaujaly na prohlídce.
Dalším výletním cílem v Dolních Kounicích je bývalý klášter Rosa Coeli („Růže nebes“), považovaný za nejstarší ženský klášter na Moravě. Ačkoli byl úředně zrušen před stovkami let, stále je tu lecos k vidění a navíc zde průběžně probíhá projekt revitalizace zahrnující archeologický výzkum a opravy.
ruiny kláštera Rosa Coeli
Vítané občerstvení lze doporučit v sousední kavárně Rosa Cafe. Káva a dezerty za nás v naprostém pořádku.
Rosa Cafe