#0014 O českém létě počtvrté

Výlet do městečka Boskovice pro mě byl příjemným překvapením. Nejprve jsme navštívili zámek, který mě na první pohled upoutal svým čistým architektonickým řešením. Čtyřkřídlý objekt s vnitřním nádvořím je krásnou ukázkou stavebního slohu empír.

Sídlem nás provázela mladičká slečna, jejíž výklad nebyl zrovna obsáhlý nebo bohatý na nové informace, přesto prohlídku hodnotím jako vynikající zážitek, protože v interiérech chybí zábrany, za které není možné vkročit. To nám dovolilo volně se pohybovat po jednotlivých místnostech trasy a detailně prozkoumat vystavené exponáty, což není zrovna obvyklé.

Díky tomu jsem se mohla docela zblízka obdivovat použité exkluzivní materiály, průvodkyně mi dokonce půjčila popelník vyrobený z nohy nosorožce, který jsem si, samozřejmě s maximální opatrností, potěžkala. Vidět takto zblízka nádherný intarzovaný nábytek, luxusní tapety nebo vzácné kusy nádobí není běžné a udělalo mi to velkou radost.

Je zřejmé, že rod Mensdorff-Pouilly, kterému byl boskovický areál v restituci na začátku 90. let navrácen, se o svůj majetek pečlivě stará a je skvělé, že jej zpřístupnil veřejnosti se zájmem o historii, architekturu a design. Řemeslné zpracování některých vystavených kousků mě úplně ohromilo, například kuriózní globus s hvězdnou oblohou nebo rokokové divadélko, které rodině darovala britská královna Viktrorie, teta princezny Sophie z rodu Sachsen-Coburg-Saalfeld provdané za Emmanuela von Mensdorff-Pouilly.

Na návrší nedaleko zámku je možné vystoupat k zřícenině boskovického hradu. Vylézt na kopec stojí za to, mimo procházky po romantické ruině je tu pěkný výhled na okolní krajinu a ve sklepení nám půjčili brýle s virtuální realitou, ve které jsme zhlédli krátký film o vývoji hradu včetně vizualizací jeho někdejší podoby.

Den jsme završili pochodem po samotných Boskovicích, které se mohou pochlubit vlastní památkovou zónou včetně zachovalé židovské čtvrti.

Dalším naším letním cílem byla Kateřinská jeskyně. Tu jsem si naposledy prohlédla v období pandemie, kdy bylo povinné trasu absolvovat s rouškou, která se ve vlhkém jeskynním prostředí nepříjemně lepila na obličej. Vzpomínám si, že se kvůli tomu několika lidem udělalo zle natolik, že museli být vyvedeni na čerstvý vzduch. Nelogická plošná nařízení a absurdní vyhlášky o potřebě nošení třeba i dvou roušek zároveň naštěstí vzal čas, takže jsme se mohli volně nadechnout a toto místo dostalo šanci vylepšit si svou reputaci.

Ke vchodu jsme sestoupili od parkoviště poblíž Vilémovic, což je má oblíbená stezka vedoucí přes oba vyhlídkové můstky propasti Macocha a údolím říčky Punkvy, které v horkých dnech poskytuje velmi žádaný stín.

Úvodní legenda o ztraceném děvčátku Kateřince, která dle pověsti zabloudila v útrobách této konkrétní jeskyně a nikdy nenalezla cestu ven sice nedává moc smysl, nicméně zpřístupněná trasa je okouzlující. Kromě obvyklé nádhery je tu k vidění největší podzemní prostor, který může běžný člověk v našich končinách spatřit.

Jeden z roadtripů mě zavedl také do Kutné Hory, kam se vždy ráda podívám. Jako obvykle mé první kroky směřovaly do areálu GASK, kde jsme vykonaly občerstvovací přestávku v tamější kavárně (která dle nejnovějších zpráv ke konci října končí – doufám, že bude nalezena důstojná náhrada), pak jsme prošly galerií a velmi dobře zásobeným obchodem s neodolatelnými nezbytnostmi. Následovala klasická procházka kolem chrámu sv. Barbory zakončená opět tradiční pauzou v Turistce.

Další krátký odpočinek od rozpálené silnice a hojných rekonstrukcí na naší cestě jsme si dopřály v Jičíně. Abychom nabraly energii, šly jsme po sladkém. Mimo obligátního stánku s trdelníky se ukázalo, že je zde možné zakoupit regionální výrobky – trubičky z nedalekých Hořic, lomnické suchary a také miletínské modlitbičky.

Hořické trubičky nikdy nechyběly ve spíži mých prarodičů, o zbývajících dvou sladkostech jsem sice slyšela, ale poprvé jsem je vyzkoušela až díky této náhodné zastávce. Lomnické suchary se podle mě výborně hodí jako pevný základ do vrstvených dezertů. Modlitbičky jsou vlastně perníky s ořechovou náplní. V Jičíně nám chutnalo.