#0018 Vidět Neapol a (ne)zemřít

Rozšíření známé fráze se připisuje Goethemu, který ji použil ve svém cestopise Italienische Reise, její původ je ale pravděpodobně mnohem starší. Může odkazovat jak na nepochybné krásy města, tak na nebezpečí, které tu na neznalé číhalo a stále číhá. V neapolském přístavu se to kdysi údajně hemžilo námořníky nakaženými syfilisem, později se proslýchalo, že městu vládne mafie a dnes můžete relativně snadno skončit pod koly řidičů ignorujících dopravní předpisy.

Některé čtvrti jsou skutečně špinavé, během svého pobytu jsem tu viděla více mrtvých krys, než za celý život předtím dohromady. Neapol umí být drsná, přelidněná, hlučná. V jejích ulicích není snadné najít auta bez škrábanců a promáčklin. Zřejmě to tu nikdo moc neřeší, stejně jako co s odpadem válejícím se na zápraží. Tady se žije jinak.

Každý také ví, že Neapol je domovem vynikajícího jídla. Světově proslulá pizza a mimořádně lahodné místní variace klasických italských receptů, neuvěřitelně dobrá rajčata zrozená z okolní úrodné půdy a slunce, čerstvé artyčoky a snový výběr sýrů, které není možné stihnout ochutnat.

Láska k jídlu a bližnímu svému. Přesně z těchto důvodů zde zanechávám své ceněné rady, jak toto město přežít. Tipů, jak vycestovat v podstatě kamkoli za minimální náklady je plný internet a to je moc dobře. Časy, ve kterých žijeme nám umožňují úroveň svobody, jako nikdy dříve.

Co ale dělat, když se nechceme v cizině tísnit v maličkém pokoji někde na periferii, kde nám vstupní dveře při otevření narazí do postele nebo co dělat, když se nedokážeme na týden sbalit do příručního zavazadla o rozměrech 40x30x20 cm? Hledáme dobrý poměr cena/výkon, netoužíme vynaložit zbytečně vysoké částky, protože známá loga a nápisy nás netěší? A naopak stojíme o kvalitní, hodnotné, opravdové zážitky, které nemusí být zdarma? O tom zase tolik obsahu nenajdeme.

Tři pravidla pro rozmazlence, kteří si potrpí na svůj komfort

Pravidlo č. 1 – Kde domov můj?

Dobře zvažte, kde budete bydlet. Pokud jste dobrodružné povahy, spokojíte se s málem a nechce se vám investovat do dočasného, krátkodobého ubytování, kde přece stejně budete jen přespávat, zvažte to znovu. Dost možná si ušetříte spoustu stresu.

Chcete-li vidět Neapol pořádně a ochutnat její autentické speciality, smiřte se s tím, že budete muset vkročit do divočejších čtvrtí a kromě lahodné vůně těstovin právě připravených italskou babičkou se tu a tam ocitnete v zónách smrdutých. Jemně řečeno. Až se budete celý den vláčet zanedbanými uličkami za těmi nejlepšími pochoutkami, překonávat pochybná zákoutí a ze všech těch vjemů a barev a Italů budete unavení, rádi se vrátíte do svého pokoje s chladivou mramorovou podlahou, čistoskvoucí koupelnou a bělostným povlečením v klidné části velkoměsta.

Pravidlo č. 2 – O pohybu městem

Vykašlete se na půjčení auta, v Neapoli řídit nechcete. Trčeli byste v dopravních zácpách a s vysokou pravděpodobností byli ve finále nuceni řešit pojistné události. Ne náhodou je tu v provozu velký počet vozidel se zahraniční SPZ. Není to invaze polských turistů, lokálové se tak vyhýbají vysokým poplatkům. Tohle radím se slzou v oku, protože je to jinak můj nejmilejší způsob dopravy.

Můžete-li, jděte po svých. Zdejší metro je překvapivě moderní a uklizené nebo využijte služeb Uber/taxi a za řidiče si vyberte Itala, který vypadá, že je zvyklý se proplétat místním chaosem alespoň desetiletí a tudíž oplývá intuicí ovládat vozidlo v blázinci neapolského provozu, zabavte se konverzací a úplně vytěsněte, až pojede na červenou nebo v protisměru. Protože pojede.

Pravidlo č. 3 – Choďte, ať vytrávíte

Je to tak, v rámci zachování zdravého zažívání se mezi všemi těmi ochutnávkami procházejte. Pěšky dojdete na řadu žádoucích míst, do muzeí, galerií, na vyhlídky i za památkami. A na konci dne vám díky tomu nepovolí švy. Jestliže máte rádi italskou kuchyni věřte, že tady je výjimečně skvělá a byla by velká škoda se držet zkrátka a všechno to jídlo neochutnat. Tak jako tak se domů vrátíte těžší, protože jedna pizza rozhodně nestačí. Je proto dobré zvýšit svůj energetický výdej, jak to půjde.

Neapol má specifickou atmosféru, její energie vás nejprve vyděsí a pak pohltí a (možná) už nepustí. Je tu celá řada geniálních restaurací, bister, kaváren, stánků a obchodů s delikatesami, kde si každý milovník vyhlášené středomořské kuchyně vybere podle svých preferencí. Pohostinnost a láska k jídlu je nakažlivá.

Také tu značně narostla má spotřeba alkoholu, na našem stole se spolu s účtem pravidelně objevovalo limoncello jako pozornost podniku. Přitom doma jednu láhev citronového likéru pijeme už půl druhého roku. Je výborné, jen nám u stolu chybí Ital, který by nás nutil pít.

Chůze v ulicích je zážitkem sama o sobě, je to jako ocitnout se v živoucí galerii, kde se pořád něco děje. Možná se toho děje až moc. Je to nepřenositelná zkušenost. Fiaty, motorky, řev, vůně pizzy. Maradona. O fotbale nevím vůbec nic, ale tady je něco jako papež. Svatý a všudypřítomný.

Pěkné vyhlídky na rozlehlou, spletitou zástavbu jsme nalezli na terasách pevnosti Castel Sant’Elmo, kde je možné z příjemně bezpečné vzdálenosti pozorovat také jedinou aktivní sopku kontinentální Evropy – Vesuv. V její rizikové zóně žije přes 3 miliony lidí, pod doufejme pečlivým dohledem vědců a monitorovacích přístrojů.

Poslední ničivá erupce proběhla v roce 1944, od té doby je prý v klidu, nicméně katastrofický konec Pompejí a Herculanea je natolik známý, že likvidační potenciál vulkánu nebude zapomenut, dokud bude lidstvo uchovávat své historické záznamy.

V případě akutní potřeby zklidnění, utišení od nikdy nekončícího pouličního hýření se lze vypravit do zahrad, za architekturou nebo do některého z četných muzeí.

Z nabídky vzdělávacích institucí jednoznačně doporučuji obrovské národní archeologické muzeum. Je naprosto skvostné.

Neapol není láska na první pohled. Není dokonalá. Pokud nepodlehnete po prvním jídle nebo do 24 hodin, nejspíš není pro vás. Já k ní jistojistě chovám vřelé city.