#0022 O Římě podruhé

Možná jste slyšeli někoho pronést výrok typu: „Já bych tady bydlet nemohl, všude je tu hromada lidí a turistů, něco takového bych nesnesl!“, poté, co dotyčný poprvé navštívil velkoměsto a prošel se po těch nejprofláklejších místech a památkách. Velká města jsou ale složena z jednotlivých čtvrtí, které se mohou velmi lišit. Nejinak je tomu i v případě Říma.

Proplétat se davy může být po pár dnech náročné, všichni chtějí vidět Koloseum, Vatikán, fontánu di Trevi a projít se po Španělských schodech. A není se čemu divit, jsou to proslulé pamětihodnosti natolik významné, že o nich mají povědomí i na druhé straně zeměkoule a často se na ně také z velmi vzdálených končin přijeli podívat.

Co ale dělat, když už není energie prorazit si cestu dalším houfem asijských turistů, kteří se zásadně pohybují v početných organizovaných skupinách? Možností je celá řada, věčné město dokáže být i klidné, příjemně autentické, má mnoho podob.

Proč jsou zrovna Španělské schody tolik populární? Široké barokní schodiště čítající 135 stupínků spojující kostel Trinità dei Monti se Španělským náměstím a živou čtvtí kolem je jednoduše oblíbeným místem setkávání. Díky velkorysému prostranství a převýšení terénu umožňují lepší přehled nad hemžícími se zástupy opravdových i dočasných Římanů a je tak větší šance na shledání než jinde v okolí a jelikož se jedná o jedno z nejznámějších míst, zvládnou se sem dopravit i jedinci se zhoršenými navigačními schopnostmi.

Extrémně vysokou návštěvností je obtěžkáno také bezprostřední okolí fontány di Trevi. Travertinový skvost s mramorovými sochami kolem sebe koncentruje zájem ve dne v noci. Neptun triumfálně stojící na mušli tažené koňmi k sobě poutá pozornost intenzivně, zástupy dychtící spatřit jeho nádheru počtem předčí snad jen vatikánská muzea.

Město protíná řeka Tibera, pramenící v Apeninách a ústící do Tyrhénského moře. Její neprůzračné vody oddělují veleslavné památky od Vatikánu a na tomto západním břehu se nachází také čtvrť Trastevere.

Její úzké barevné uličky mě velmi okouzlily. Hojnost kaváren a drobných podniků s lákavými pochutinami, maličká náměstí obestavěná chatrným posezením, rozmanitý streetart i docela opuštěná, ospalá zákoutí, kde jsme nalezli odpočinek od shonu a hluku. Když si chcete v klidu vychutnat svou kávu a maritozzi na odpoledním slunci, doporučila bych to učinit právě zde.

Další možností, jak si na chvíli oddechnout od intenzivního společenského dění, je prohlídka některé z méně vytížených galerií nebo muzeí. Mnoho návštěvníků Říma se soustředí na ty nejproslulejší památky, které je potřeba oběhnout všechny, často během jediného víkendu. Takový zážitek může být pěkná jízda, ale dojmy z něj mohou být hodně zkreslené a povrchní. Vhodným kompromisem je proto prozkoumat i místa, která nekřičí z každého průvodce a článku. Cestování má být i o objevování a zkoušení nových aktivit. S tímto přístupem narazíme na místa, jejichž průzkum nebude vykoupen čekáním ve zdánlivě nekonečné frontě a přesto dost pravděpodobně spatříme něco neobyčejného.

Nedaleko pamětihodností, které nesmí být vynechány, najdeme třeba Museo Nazionale Romano. Rozlehlý areál Diokleciánových lázní byl vystavěn na císařův příkaz v letech 298–306 n. l. a ohromil mě velkolepě pojatými halami s masivními klenbami. Traduje se, že zde pracovaly desítky tisíc zotročených křesťanů, kteří byli po dokončení projektu popraveni, neboť se drželi své víry a odmítli přinést oběti pohanským bohům.

Na místě poznamenaném různými vrstvami historie moje představivost pracovala naplno. Z někdejší nádhery samotných lázní se dochovalo zdivo, nyní je plné archeologických nálezů z celého města. Sochy, mozaiky a fragmenty dob dávno minulých se v prostoru setkávají se současnou uměleckou tvorbou a dohromady vytváří pozoruhodný mix.

Po pádu Západořímské říše začaly upadat i lázně. Jednotlivé segmenty stavby našly v průběhu času různá využití, býval zde klášter nebo sklady. Chátrání narušil v 16. století papež, který pověřil Michelangela Buonarrotiho, aby část komplexu přestavěl, jak jinak než na kostel. Michelangelo tu odvedl výbornou práci, citlivě zachoval antickou monumentálnost a vytvořil sakrální prostor, který můžeme obdivovat dodnes.

Po sjednocení Itálie, ke konci 19. století areál začal sloužit zejména muzejním účelům. Moderně pojaté expozice zasazené do skvělé kombinace antických a renesančních kulis nabízí zděděnou i aktuální představu o životě v tomto jedinečném městě.

V zeleni lemující severní okraj centra stojí Galerie Borghese, Villa Medici a Galleria Nazionale d’Arte Moderna e Contemporanea, všechny oplývající unikátními sbírkami vytříbeného umění. Park spojující krásy přírody a lidské tvořivosti je příjemným místem na procházku. Našli jsme tu upravené zahrady, vodní prvky nebo pěkný výhled na město z terasy Pincio.

Řím je městem, které zažilo vzestupy i poklesky, slávu i horší časy. Je natolik spojeno s naší civilizací, že stojí za to ho vidět, i když Italové zvedají pobytové poplatky a často je nutné si proklestit cestu ostatními zvědavci. Jeďte se tam podívat.