#0007 O Azorských ostrovech

Souostroví, které bylo dlouho obtížně dostupné, si do dnešních časů zachovalo mnoho ze svého přírodního bohatství a tradičního životního stylu. Sopečná půda ležící více než 1 400 km od evropského kontinentu díky své odlehlosti uchovává malý ráj.

V 15. století, v dobách slavných objevitelských námořních výprav, si Portugalci zabrali 9 neobydlených ostrovů schovaných v Atlantiku a dobře udělali.

Výchozím bodem pro průzkum Azor je obvykle ostrov São Miguel s hlavním městem autonomního regionu Ponta Delgadou, největším sídlem, historicky významným přístavem a také mezinárodním letištěm João Paulo II.

Správní centrum oblasti na první pohled zaujme svou architekturou vystavěnou z místního čediče, což kromě sladěné zástavby přináší i zvýšenou potřebu obezřetnosti v úzkých uličkách s obrubníky, které dokáží rozříznout pneumatiky. Projížďky autem patří k mým neoblíbenějším činnostem, tudíž se troufnu označit za celkem zkušenou řidičku, při vyhýbání se v protisměru ve zdejším městském provozu se mi ale nejednou napětím orosilo čelo. Naštěstí vše vždy dobře dopadlo a mohli jsme si všechno to ostré vulkanické kamení prohlédnout zblízka.

Kontrastní vzhled koloniálních budov tvoří působivé kulisy procházek, které vedou k přístavní promenádě s výhledy na oceán, za městskou zelení nebo na trhy se zde vypěstovanými ananasy.

Poklidná, prázdninová armosféra na mě dýchala na každém kroku. Přístav a město jsou vyzdobeny streetartem, malované pozdravy zde zanechaly posádky z celého světa i zdejší umělci, kteří očividně rádi pracují s lokálními motivy, jako je mořský život. Inspirující.

Na výlety po São Miguel je nejlepší se vypravit autem. Jízda po ostrově pro mě byla radost, silnice jsou většinou ve velmi dobrém stavu a terén poskytuje úžasné výhledy. V hlavním městě je v nabídce dostatek různých vozidel dle osobních preferencí.

Jako první bod zájmu jsem zvolila proslulé čajové plantáže, které se prezentují jako jediné v Evropě. Vyjímečné místo to vskutku je, řádky rostlin čajovníku vytváří v krajině mimořádně estetický dojem. My jsme měli štěstí prožít si tu zlatou hodinku, která celé kouzlo ještě podpořila.

São Miguel je skutečně jedinou evropskou lokalitou, kde se čaj komerčně pěstuje. Mírné oceánské subtropické klima zde rostlinám prospívá díky specifickému, kopci chráněnému území s vysokou vzdušnou vlhkostí. Camellia sinensis, tedy čajovník čínský, se totiž obvykle pěstuje v tropech. Navštívila jsem také čajovníkové plantáže na Seychelských ostrovech a myslím, že tohle se jen tak neomrzí, pokud jste typ jako já, který se dojme a pousměje, i když u nás doma projíždí kolem polí s kvetoucími slunečnicemi nebo mákem, budete nadšeni. Někdy mi ke štěstí stačí málo.

K návštěvníkům jsou na plantáži Gorreana vstřícní, lze se tu podívat do výroby, kde se tak trochu zastavil čas, samozřejmě je tady obchod plný azorských výrobků a hlavně posezení s výhledem na čajovníky, kde si lze vychutnat místní produkci v doprovodu vynikajících máslových koláčků. 

V expozici jsme se dozvěděli detaily o pěstování těchto pro lidstvo nepostradatelných rostlin, továrna Gorreana funguje nepřetržitě již od roku 1883, takže tu k tématu mají co říct.

Během našeho pobytu jsme se podívali také na plantáž Porto Formoso, která se nachází na severním pobřeží kousek vedle Gorreany. Cesta sem vede překrásnou stromovou alejí. Je to menší, rodinná farma, kde se čaj zpracovává pomocí britských strojů z 19. století s vysokým podílem ruční práce.

Azorské čaje, které jsme ochutnali, byly velmi jemné, delikátní. Oceňuji, že se jejich produkce obejde bez pesticidů, údajně proto, že jsou zdejší rostliny méně napadány škůdci a tak si mohou dovolit ekologické pěstování. Jak víme, tento nápoj je obecně považován za zdraví prospěšný, neboť jeho lístky obsahují polyfenoly působící jako antioxidanty a protizánětlivé třísloviny. Já čaje vypiji hodně, dokonce mnohem více, než kávy. Koupila jsem si zásoby i těch azorských a zatím je mi dobře a nic mě nebolí.

Další pro nás neobvyklou plodinou, která se na São Miguel pěstuje, je ananas a opět se tak děje už od 19. století, kdy tu kvůli chorobě rostlin zanikl obchod s pomeranči. Obyvatelé ostrova hledali jako náhradu novou exportní plodinu, která by jim přinesla zisky a ananasům se ve zdejších bíle natřených sklenících dobře daří.

Jsou menší a sladší, než kdyby vyrostly ve svém přirozeném prostředí a také jim trvá déle, než jsou připraveny ke sklizni. V tropech se ananasy sklízí po 12-15 měsících, těm azorským to ale trvá 18-24 měsíců. Ve sklenících je k vidění celý vývoj těchto pozoruhodných rostlin a chcete-li jejich plody ochutnat, kupte si je tady, na ostatních ostrovech jsou výrazně hůře k dostání. Nebo vůbec.

Počasí na Azorech by se dalo stručně charakterizovat jako proměnlivé. A právě ze zpravodajství o počasí je název těchto ostrovů povědomý široké veřejnosti. Jevy, které jsou podle nich pojmenovány, ovlivňují počasí v celé Evropě, včetně naší země.

Existuje tzv. Azorská tlaková výše (odborně subtropická anticyklóna), což je stálá oblast vysokého tlaku vzduchu vyskytující se nad severním Atlantikem. Když se v létě rozšíří nad starým kontinentem, přináší slunečné, suché, horké počasí. Azorská fronta je pak zóna střetu teplého vzduchu z jihu a studeného ze severu, která se tvoří západně od Evropy.

Deštivé chvíle přinášejí osvěžení. A po děšti obvykle následují duhy. Možná jsem jich tu viděla nejvíc v životě.

Změny počasí tu přicházejí rychle. Vrcholy sopek utopených v oceánu mění oblačnost přímo před očima.

Ještě bych chtěla zmínit, že možností ubytování je na ostrově São Miguel spousta a každý si vybere podle svého vkusu a potřeb. Ráda doporučím apartmány Casa da Galeria na Rua Dr. Guilherme Poças Falcão nebo hotel Octant Ponta Delgada na Av. João Bosco Mota Amaral, kde jsme měli zázemí my a i díky odpočinku zde a péči pesonálu byly naše pobyty památné.

Co se týče restaurací, je třeba říci, že portugalské chutě mohou být pro našince někdy zvláštní, i když se nebojíte neznámých ingrediencí a kombinací. Nemám pocit, že by zrovna v Ponta Delgadě byla výborná restaurace na každém rohu, jako třeba v Neapoli a nemůžete se splést, přesto je možné se tu skvěle najíst. Za sebe uvedu podnik Taberna na Boavista na R. da Boavista, kde jsme večeřeli opakovaně. Je tu neformální prostředí s originálními dekoracemi a podává se místní kuchyně v moderním hávu v doprovodu drinků, které jsou dostatečně fancy.