Jedním z nejzajímavějších míst ostrova São Miguel je určitě vesnice Furnas, která leží přímo v aktivní sopečné kaldeře. Typický zápach sirovodíku je neodmyslitelně spojen s geotermálními jevy, které tu jsou k vidění na mnoha místech. Pára stoupající ze země, horké prameny, bublající bahno a drobné krystalky síry kontrastují s jinak idylickými černobílými kamennými domky, lázeňskými vilami a kostelíky.
Síra má v malém množství antibakteriální a hojivé účinky, minerální voda s jejím obsahem je známá svým pozitivním vlivem na klouby a pokožku. Furnaské prameny je tu možné ochutnat a samozřejmě se v nich vykoupat.
sirné usazeniny
Jakožto nadšenec do geologie jsem se se zápachem zkažených vajec smířila celkem rychle, na každém kroku jsem nalezla rozptýlení, ale ani jako člověk, který se na pláži dokáže hodiny přehrabovat v hromadách kamení, abych nalezla ty nejkrásnější oblázky, si neumím představit trvale žít na takovém místě. Geotermální aktivita tady ovlivňuje vše. Na výlet je to ale dokonalé.
estetika bublajícího bahna, kouřící jezírko
Pro odpočinek v minerálních pramenech jsme si vybrali přírodní termální lázně Poça da Dona Beija, obklopené nádhernou tropickou zahradou. Komplex malých bazénků je napájený železitou vodou o teplotě kolem 39 °C.
Je známým faktem, že železitá voda dokáže nenávratně zničit plavky a šperky. Na to jsem byla připravená, co mě však zaskočilo, že zvládne obarvit i vlasy a to natolik permanentně, že to bude vyžadovat bonusovou návštěvu kadeřnice. Varuji tedy všechny blondýnky, aby si nenamočily ani pramínek, pokud nechtějí být zlatovlásky.
Poça da Dona Beija
Do této vesnice bych se ráda někdy v budoucnu vrátila, je to perfektní místo pro relax a také chci vidět Terra Nostra Garden, botanickou zahradu s rostlinami z celého světa a velkým termálním bazénem – v době, kdy jsme Furnas navštívili, byla bohužel zavřená.
Podvečer jsme strávili v městečku Vila Franca do Campo, vystoupali ke kapli Ermida de Nossa Senhora da Paz, odkud je dokonalý výhled na pobřeží a ostrůvek Ilhéu de Vila Franca, tvořený zříceným sopečným kráterem, který zalilo moře a vznikla v něm tak kruhová laguna.
pohled na Vila Franca do Campo z kopce s kapličkou
Azory si získaly věhlas mezi milovníky přírody také díky svým jezerům, z nichž patrně nejznámější je Lagoa das Sete Cidades, dvojice vodních ploch propojená úzkým průlivem a mostem. Modré (Lagoa Azul) a Zelené jezero (Lagoa Verde) se našim očím jeví odlišně zabarvená. Já bych je pojmenovala Mlžná jezera, protože v této oblasti často prší, což okolí dodává až mysteriózní nádech.
Lagoa das Sete Cidades
S tím souvisí také příběh nedalekého hotelu Monte Palace. Luxusní letovisko bylo vystavěno v osmdesátých letech zahraničními podnikateli. Byl to vskutku ambiciózní projekt, pětipatrový pětihvězdičkový rezort se dvěma restauracemi, nočním klubem, barem i konferenčním sálem. Po osmnácti měsících provozu jeho majitelé vyhlásili bankrot.
Odhlehlé Azorské ostrovy v té době nedokázaly přilákat dostatek zákazníků a proměnlivé počasí na výšině u jezer nesplnilo návštěvníky očekávané nonstop panoramatické výhledy. Za mě je to dobře, sopečný útvar Sete Cidades měl tak šanci uchovat si svou tajuplnou atmosféru až do našich dní. A možná ještě déle. Na místě jsme se dozvěděli o záměru čínských investorů o obnovení celého komplexu, který však překazila celosvětová pandemie.
opuštěný hotelový resort Monte Palace
Po uzavření objektu v listopadu 1990 nevyužívanou stavbu hlídala ostraha, v roce 2011 byla stráž zrušena, což ironicky řadu lidí přilákalo. Nezvaní hosté rozpoutali plenění, rozkradli a vyrabovali téměř veškeré vybavení, včetně kompletních koupelen nebo výtahů. Nyní se v lesích nad kráterem tyčí jako pomník zkázy s postapokalyptickým vzezřením, dokud si příroda nevezme vše zpět.
Nebo to bude ještě jinak? Zůstane Monte Palace provlhlým torzem, zříceninou, kterou postupně rozloží všudypřítomná vegetace? Tajuplnou kulisou hororového filmu? Místem duchů? Uchová se jako legenda o přemotivovaných vizích turistického průmyslu? Čas ukáže.
Rua Nova, relaxující kotě
Vzhledem k ostrovnímu charakteru Azor je samozřejmé, že se tu nachází řada pohledných pláží. Na západním pobřeží São Miguel je jedna obzvláště ikonická, jmenuje se Praia dos Mosteiros. Z černého vulkanického písku je okouzlující pohled na oceán, který tu zdobí čtyři skalní útvary Ilhéus dos Mosteiros.
Za odlivu se odhalují sopečné bazénky a díky své poloze je pláž perfektním místem k pozorování západu slunce.
Na severu se nachází také populární surfařská pláž Praia de Santa Bárbara, která je největší na ostrově nebo Praia do Areal de Santa Bárbara, kde se tvoří velké vlny. Poblíž čajových plantáží leží malebná Praia dos Moinhos. Na jihovýchodě ostrova se rozprostírá Praia do Fogo s klidnými vodami vhodnými ke koupání.
Projíždět se po pobřeží je čistá řidičská radost. Pohled na masy prudce se svažujícího kamení do modrých hlubin doplněných šťavnatou zelení se těžko omrzí. Mě tedy určitě ne.
cesta přímo k oceánu, pobřežní scenérie
kamenný oblouk, skalní masiv
Mezi jednotlivými ostrovy funguje poměrně dobře organizovaná doprava. Je možné přemístit se pomocí trajektů nebo vnitrostátními lety, které jsou docela časté a krátké (15-50 minut). Zdejší počasí je však nevyzpytatelné, je potřeba počítat s tím, že se nečekaně změní a silný vítr nebo hustá mlha naruší plánovaný itinerář.
Nám se to stalo pouze jedinkrát, přičemž jsme byli svědky překvapivě vzteklých výstupů domorodců, kteří vyvolali poněkud teatrální scénu, v pro mě špatně srozumitelné, ale měkce a roztomile znějící portugalštině, když nám byl let nejprve odložen, poté zrušen, pak přesměrován na jiný ostrov a nakonec se odletělo do původní destinace s asi tříhodinovým zpožděním. Větru a dešti neporučíš.
I na malých letištích jsou naštěstí kavárny, kde si lze obalit nervy tukem a cukrem pomocí rozmanitého sladkého pečiva s hojným obsahem másla a lokální mučenkovou limonádou Kima.
My jsme se kromě São Miguel podívali také na Ilha das Flores a na Ilha do Faial. Pokud navštívíte Azory, nebude žádná chyba zůstat výhradně na São Miguel, ostrov nabízí pestré vyžití všeho druhu. Každý jednotlivý kousek země, kam jsme se dopravili, má jinou atmosféru. Přirovnala bych to třeba ke Kanárským ostrovům, kde můžete získat velmi odlišný zážitek z prostředí na Lanzarote a Fuerteventuře oproti západněji ležící La Palmě, El Hierru a La Gomeře. Nebo jako rozdílné dojmy ze severních a jižních částí Tenerife a Gran Canarie. Každý kus země má své vlastní kouzlo a je jen na nás, kterému dáme na svých cestách přednost.